Rozhovor s MUDr. Ludmilou Elekovou: „Očkovanie — Rodičia by mali klásť otázky a trvať na odpovediach“ (Dieťa 3/2013)

Dieťa — 3/2013 — pýta sa Ing. Renáta Krausová, odpovedá MUDr. Ludmila Eleková

Tento rozhovor bol zverejnený v časopise Dieťa 3/2013 s odpoveďami Dr. Elekovej, preloženými do slovenčiny. Tu uvádzame jej pôvodné odpovede v češtine, jednak pre lepšiu zrozumiteľnosť u našich českých čitateľov, jednak pre vyhnutie sa prípadným chybám prekladu. Uverejnenie tohto článku vyvolalo búrlivé reakcie medzi obhajcami očkovania, ktoré si môžete prečítať na stránke časopisu Dieťa.

Vo februárovom čísle časopisu sme priniesli reakciu čitateľky a jej názor na očkovanie. Martina nám v úvode svojej reakcie napísala: „Patrili sme k tým rodičom, ktorí očkovanie svojho dieťaťa brali ako hotovú vec, o ktorej netreba premýšľať. Ani neviem, kedy sme vlastne zbystrili zmysly a začali vnímať aj čoraz silnejšie hlasy spochybňujúce ortodoxný názor o prospešnosti očkovania, pretože sme sa takýmto diskusiám cielene vyhýbali. Hoci si dnes nie sme celkom istí, kde je pravda, naša viera v nespochybniteľnú správnosť očkovania je nenávratne otrasená.“ Téma očkovania rozdeľuje našu spoločnosť. Dnes necháme zaznieť hlas „z druhého brehu“, v rozhovore s doktorkou Ludmilou Elekovou, praktickou lekárkou pre dospelých, ktorá sa od roku 2007 venuje len alternatívnej liečbe. Dôvodom tohto rozhodnutia bolo najmä presvedčenie, že konvenčná medicína pacientov neuzdravuje, len príznaky ochorení potláča a tak konzervuje ich primárnu patológiu, ktorá sa naďalej prehlbuje a zhoršuje. Doktorka Eleková je nielen v Čechách, ale i na Slovensku známa svojím negatívnym postojom k očkovaniu.

Pani doktorka, boli ste vždy odporkyňou očkovania alebo nastala vo vašom živote (osobnom či profesionálnom) situácia či udalosti, vďaka ktorým ste prehodnotili váš postoj k tejto problematike?

       Po vystudování medicíny jsem jako všichni ostatní lékaři věřila, že díky očkování nemáme epidemie infekčních nemocí, že výhody očkování převažují rizika, že nežádoucí účinky jsou vzácné a nezávažné. Nevěděla jsem, že může dojít k chronickému poškození zdraví. Začátkem mého obratu byla patologická reakce mého mladšího syna, který měl po prvním očkování reakci postihující nervový systém s dlouhodobými potížemi. Přestal mi dobře spát, stále plakal, byl neklidný, později se přidala hyperaktivita a agresivita. Byl velmi obtížně zvladatelný. Až po několika letech mi díky studiu homeopatie a přednášce dr. Tinuse Smitse z Holandska došlo, že jeho potíže souvisejí s očkováním, dr. Smits prezentoval velmi podobné případy. Postupně jsem se setkávala i s dětskými homeopatickými pacienty, jejichž rodiče říkali stále totéž: měli jsme zdravé dítě, bylo očkováno a od té doby se něco děje. Začala jsem vidět vzorec a uvědomila jsem si, že se děje něco nedobrého, co běžní lékaři nevidí. I když se zabývám homeopatií, moje námitky proti očkování vycházejí výhradně z poznatků konvenční vědy.

Na webových stránkach Úradu verejného zdravotníctva SR (UVZSR) sa píše: „Problematika očkovania je v rukách odborníkov. Tak, ako si laik neurčuje iné zdravotnícke postupy alebo výkony a zverí sa do rúk odborníkom, aj očkovanie je v rukách odborných zdravotníckych pracovníkov — pediatrov, epidemiológov, imunológov a ďalších zainteresovaných odborníkov. Preto rodič dieťaťa, ktoré má byť očkované by nemal rozhodovať o tom, či očkovanie má alebo nemá byť povinné.“ Aký je váš pohľad na takéto konštatovania? Je skutočne rodič absolútne nekompetentný rozhodnúť, najmä, ak existuje aj dobrovoľné očkovanie, kde už kompetentný rozhodnúť je?

       Je skutečně zvláštní, že rodič je považován za kompetentního při rozhodování o dobrovolném očkování, přestože jde někdy o závažné nemoci, např. meningokokové infekce nebo klíšťová encefalitis. Když tato očkování odmítne, nesetká se s tím, že by se do něj pediatr pustil, že je nezodpovědný rodič, že své dítě ohrožuje apod. Ale když dojde na tzv. povinné očkování, najednou rodič není považován za dost informovaného, aby rozhodl o svém dítěti. Pediatr je schopen strašit rodiče zarděnkami a příušnicemi, což jsou banální nemoci, které ještě moje generace běžně bez problémů překonávala a pediatři matky tehdy rozhodně nestrašili. Najednou jsou tyto nemoci považovány div ne za dýmějový mor. Povinně se očkuje proti nemocem, které se u nás prakticky nevyskytují nebo jsou snadno léčitelné, což mnoho rodičů ví a proto váhají s očkováním. Zejména když mají zkušenost s tím, co očkování dokáže s dítětem udělat. Kojenec má prakticky nulovou šanci nakazit se tetanem, záškrt je nemoc, která je zásadně závislá na socioekonomickém standardu a výživě, dětská obrna se u nás desítky let nevyskytuje, hemofilové infekce jsou ve své banální podobě běžné a pediatr je má v ordinaci možná denně, ale neví o tom, protože jsou tak lehké, že nemá důvod pacienta nějak zvlášť vyšetřovat. Invazivní hemofilová onemocnění jsou vzácná, postihují ročně do 10 lidí v ČR. Hepatitis B nemá kojenec také jak chytit, jediné riziko je infekce přenesená od infekční matky, což se v těhotenství testuje a tyto děti jsou očkovány hned po narození. Pro ostatní děti je toto očkování zbytečné. Pediatři ovšem straší jehlami na pískovišti. Na to mám jedinou odpověď. Mají-li takové obavy o zdraví dítěte, nechť matky poučí, jak mají své děti chránit i proti dalším nemocem, které mohou dostat z infikované jehly, např. hepatitidou C a AIDS. Obě jsou závažnější než hepatitis B a céčková hepatitis se dokonce vyskytuje častěji. Proč pediatři matky nestraší těmito nemocemi? Odpověď je bohužel jednoduchá: nelze proti nim očkovat.

       Platí prakticky bez výjimky, že s očkováním váhají rodiče vzdělaní, informovaní a velmi zodpovědní. Nedávný průzkum v USA zjistil, že se stoupajícím vzděláním matky klesá ochota očkovat. Nad tím by se měli tvůrci očkovací politiky zamyslet. Proč se ty matky bojí. Seznámit se jejich důvody a poskytnout adekvátní odpovědi. Dokud to neudělají, nebudou mít důvěru. Vím přesně, co se pediatři učí o očkování a bohužel je to zcela nedostatečné a často zavádějící. Když měl můj syn tu reakci, netušila jsem, že je patologická, že podléhá hlášení a že znamená kontraindikaci dalšího očkování. Nevěděla to ani moje zkušená a jinak velmi dobrá pediatrička. Bohužel, synovi je již 17 let, ale povědomí pediatrů se podle mých zkušeností nezlepšilo. Stále tento typ reakce — encefalitický pláč — považují za normální, dítě prý bolí místo vpichu. Ale je to jde o symptom postižení nervového systému, znamená velký stres dítěte s může znamenat předzvěst budoucích problémů. Matky, které se snaží svému pediatrovi vysvětlit, co se s dítětem děje a požadují správný postup, se bohužel málokdy setkají s adekvátní reakcí.

Význam očkovania z historického pohľadu je nepopierateľný. V čom je dnes situácia iná a prečo sa podľa odporcov očkovania stáva už nepotrebným?

       Význam očkování je z historického pohledu velmi popiratelný. To je právě to, co se ukazuje, očkování nemělo na vymizení některých nemocí prakticky žádný vliv. Málokdo si položí otázku: jak vymizely nemoci, proti kterým se nikdy neočkovalo? Vezměme si jednu nemoc — spálu. Během 19.století zabila cca 3x víc dětí než např. záškrt, měla nejvyšší smrtnost z tehdejších nemocí, rodiče se jí báli víc než pravých neštovic. A kde je teď? Občas malé epidemie, sporadické případy, týden antibiotik a hotovo. Ovšem největší pokles výskytu a úmrtnosti na spálu nastal před zavedením antibiotik. Ale abychom se nedrželi jen historie. Současná situace je jednoznačná: zaveďte do chudé oblasti hygienu, stačí mýdlo, voda a instrukce co s ním, a dojde ke snížení výskytu zápalů plic a průjmů u dětí o nejméně 50%. Pro zvědavé viz Soap Study of Karachi. Začněte v Africe mezi chudými očkovat a zvýšíte úmrtnost cca 2x. Opakuji: očkování v rozvojových zemích zvyšuje úmrtnost očkovaných dětí, zavedení hygieny ji snižuje. Prověřte si, kam jdou vaše peníze na charitu.

       Co je ale hlavním objevem posledních let, je skutečný účinek vakcín na celkovou imunitu. Dlouhé roky jsme slyšeli jen to, že vakcíny údajně stimulují imunitu tím, že tělo donutí tvořit protilátky proti antigenům nemocí, které jsou ve vakcíně. Ale nikdo vám nikdy neřekl, jaký mají vakcíny vliv na ostatní části imunity, např. na buněčnou imunitu, jak vaše imunitní buňky poznají v místě vpichu vakcíny, proti čemu mají tvořit protilátky apod. Studie z posledních let ukazují, že vakcíny zvyšují riziko alergií a autoimunitních nemocí a oslabují protiinfekční imunitu. To se ale lékaři neučí a pacienti nedozvědí. Přestože je to vědecky prokázáno a zdokumentováno na molekulární i buněčné úrovni, na studiích na zvířatech a projevuje se to ve výsledcích epidemiologických studií porovnávajících celkové zdraví očkovaných a neočkovaných dětí. Právě tomuto typu studií se farmaceutické firmy a zastánci očkování vyhýbají jako čert kříži. Vakcíny se porovnávají jedna s druhou (stejně špatnou) nebo s roztokem adjuvans, nikdy se neporovnávají se skutečným placebem, tj. Biologicky neúčinnou látkou. Sleduje se jen hladina protilátek, ale ne ostatní funkce imunity.

Nesúvisí vymiznutie niektorých chorôb skôr so životnou úrovňou a oveľa lepšími hygienickými podmienkami než s očkovaním?

       Ano, to je to jediné, co vymýtilo nemoci. Hygiena osobní a komunální, kvalitnější potraviny, ledničky, kanalizace apod. Kdyby tomu tak nebylo, měly by nás logicky sužovat epidemie nemocí, proti kterým se nikdy neočkovalo, ale tak tomu není.

Keby na Slovensku nebolo očkovanie povinné, ale len odporúčané, podľa čoho by sa rodičia mali rozhodovať, proti ktorému ochoreniu dať dieťa zaočkovať? Ktoré očkovania by sa mohli absolútne vynechať v útlom veku?

       Moje odpověď se asi mnohým nebude líbit. Ale já na základě prostudovaných vědeckých pramenů nemohu doporučit vůbec žádné očkování, žádnému dítěti ani dospělému. Ani zvířeti. Protože skutečný účinek očkování na imunitu a nervový systém je škodlivý. Očkování imunitu oslabuje, očkovaný jedinec je náchylnější k infekcím a děti jsou ohrožené poruchami nervového vývoje. Již poznám na první pohled očkované dítě od neočkovaného a říkají mi to i maminky neočkovaných dětí. Jasnější pohled, zdravější vzhled, lepší motorika, rychlejší vývoj, lepší řeč, nepřítomnost poruch chování, děti jsou zdravější, netrpí věčnými rýmami, kašlem, otitidami, nemají alergie.

Predstavuje nezaočkovaný jedinec riziko pre zaočkovanú populáciu? Prečo, ak je chránená očkovaním?

       Neočkovaný jedinec nepředstavuje o nic větší riziko než očkovaný. Neexistuje jediná zdokumentovaná epidemie, kde by byl pacient nula identifikován jako neočkovaný. Když onemocní neočkovaný, bude mít jasné příznaky a zůstane doma v posteli. Očkovaní mohou přenášet nemoci úplně stejně jako neočkovaní, žádné očkování totiž nebrání přenašečství. Očkovaní mohou nemoci dokonce přenášet s vyšší pravděpodobností než neočkovaní, protože mohou mít bezpříznakový průběh, ale být infekční nebo mohou mít jen nevýrazné příznaky, které neumožní správnou diagnózu a nemocného nedonutí zůstat v posteli.

       Tento argument kulhá: kdyby očkování skutečně chránilo, neměli by se očkovaní čeho bát. Ale když nechrání a může dokonce velmi ublížit, neměl by být nikdo nucen. Viděla jsem totiž opakovaně pacienty, kteří byli poškozeni očkováním a neměli protilátky.

Zástancovia očkovania vravia, že vďaka nášmu očkovaciemu programu máme vysokú zaočkovanosť a preto sa u nás prakticky infekčné choroby nevyskytujú. Upozorňujú na význam tejto kolektívnej imunity. Vraj ak poklesne percento zaočkovanosti, opäť sa tu objavia vážne infekčné ochorenia ako osýpky, mumps, ružienka, čierny kašeľ. Ako je to v krajinách, kde je očkovanie dobrovoľné? Zaznamenávajú tam vysoký výskyt infekčných ochorení v dôsledku nižšej zaočkovanosti?

       V zemích, kde je dobrovolné očkování, je podobná proočkovanost jako u nás. Jsou tam lokality nebo komunity, kde lidé tolik neočkují, ale převážná většina je proočkovaná. Ovšem neexistuje korelace mezi proočkovaností a výskytem nemocí. Např. hned po rozpadu SSSR v něm vypukla epidemie záškrtu, bylo to hned na počátku 90.let. Nelze to svádět na pokles proočkovanosti, když k tomu došlo ihned. Kromě toho, ani při zaběhnutém systému očkování se neočkoval nikdo starší pěti let, přesto nepropukaly epidemie mezi dospělými, kteří dávno protilátky neměli. V Rusku šlo převážně o bezdomovce, běžence a alkoholiky, lidi v obtížné sociální situaci. Tito lidé nebyli očkováni celá léta, přesto u nich nemoc propukla až při výrazném zhoršení životních podmínek a stresu. Jiným příkladem je tuberkulóza, jejíž výskyt klesal v USA i Kanadě naprosto stejně, přestože v jedné zemi se očkovalo a v druhé ne.

Existuje nejaká alternatíva k súčasnému očkovaciemu kalendáru? Mohli by sa rodičia dožadovať očkovania monovakcínami?

       Je třeba pochopit, že všechny současné vakcíny mají prakticky totožné složení a stejný mechanismus účinku. Je rozdíl v míře výskytu nežádoucích účinků, tam platí jednoduché pravidlo: čím víc antigenů nebo vakcín najednou, tím hůř. Nedávno prozrazené důvěrné materiály firmy Pfizer např. ukazují, že současné podání jejich Prevenaru 13 a hexavakcíny, což je běžně doporučovaný postup, údajně ke snížení zátěže dítěte, vede k čtyřikrát častějšímu výskytu neurologických reakcí než jejich samostatná aplikace. Firma ovšem nevidí důvod pro změnu marketingové politiky. Další faktorem ovlivňujícím účinek vakcíny je přítomnost a množství hliníku. Čím víc, tím hůř. Nejhorší je bez konkurence hexavakcína, podaná v kombinaci se Synflorixem dokonce překračuje povolené množství hliníku pro jednorázovou aplikaci ve vakcíně. Povolené množství samo o sobě vysoce překračuje jiné normy.

       Monovalentní vakcíny sice sníží antigenní zátěž, ale je třeba se podívat na pomocné látky. Nezvýší-li rozdělení vakcíny množství hliníku, lze ho doporučit. Ovšem je třeba aplikaci roztáhnout v čase, očkovat dítě např. po dvou týdnech je prakticky totéž, jako mu to píchnout najednou. Rozptyl dávek by měl být nejméně dva měsíce, naočkovat jednu kombinaci nebo vakcínu, pak nejméně půl roku nebo i déle počkat a očkovat další.

Predstavuje očkovanie rovnaké riziko pre každé dieťa?

       Vakcíny dělají v těle každého očkovaného totéž. Ovšem míra s jakou se to projeví, záleží na individuálních okolnostech. Děti mají různé geny, různou detoxikační kapacitu, jinou odolnost nebo náchylnost k alergiím, autoimunitě, jsou jinak živeny, jejich matky, které je kojí, jsou jinak živeny apod. Je třeba si uvědomit, že prakticky každý novorozenec se dnes rodí s toxickou zátěží. Studie zkoumající pupečníkovou krev na přítomnost těžkých kovů, agrochemikálií a jiných toxických látek, našly v pupečníkové krvi dětí z rozvinutých zemí desítky až stovky různých chemikálií, mnoho z nich v hraničních nebo nebezpečných množstvích. Logicky dítě, které se již narodí zatížené, má vyšší šanci, že ho očkování poškodí. Dalšími rizikovými dětmi jsou děti matek trpících nějakou poruchou imunity, alergií, poruchou střevní mikroflóry (antibiotika), děti, které nejsou kojené nebo se narodily předčasně, císařským řezem apod. Jakýkoli faktor, který snižuje kvalitu výživy, narušuje imunitu a zvyšuje toxickou zátěž dítěte, přispěje ke zvýšení rizika očkování.

Podľa prívržencov očkovania by nezaočkované dieťa nemalo byť prijaté do kolektívu. Rodičia nezaočkovaných detí zasa tvrdia, že ich deti sú menej choré ako ich zaočkovaní rovesníci. Aká je vaša skúsenosť? Existujú dlhodobejšie štúdie, kde by sme sa mohli dozvedieť, ako je to s chorobnosťou nezaočkovaných detí v porovnaní so zaočkovanými?

       Takové studie existují a jednoznačně ukazují, že neočkované děti jsou zdravější, trpí méně právě i těmi běžnými nemocemi — rýmami, bronchitidami, otitidami apod. Nepřijetí neočkovaných dětí do kolektivu je pouze diskriminační a buzerační opatření, protože děti neočkované ze zdravotních důvodů do kolektivu mohou. Jak může být nebezpečné dítě neočkované z jednoho důvodu a dítě neočkované z jiného důvodu nebezpečné být nemůže? Ještě absurdnější je paragraf českého zákona, který neočkovaným dětem zakazuje účast na školách v přírodě. Neočkovaný Honzík může sedět vedle očkovaného Kuby ve třídě v lavici a tam nebezpečný není, ale stává se veřejnou hrozbou, když vedle něj bude sedět ve stejné lavici na škole v přírodě. Jediná logika tohoto opatření je znepříjemnit život rodinám s neočkovanými dětmi, nelze to obhájit argumenty o ochraně veřejného zdraví.

Majú podľa vás vakcíny takú účinnosť, aká sa im pripisuje? Odporcovia očkovania neraz spomínajú, že deťom sa vytvorilo len málo, prípadne žiadne protilátky...

       Žádná vakcína nemá dokonalou účinnost, u některých je velmi nízká. Vždy je nejméně 10–20% lidí, kterým se po očkování nevytvoří protilátky. Ovšem nikdo se neobtěžuje to zjišťovat. Matky jsou strašeny, že když své dítě nenechají očkovat, bude „nechráněné“, dostane nějakou strašnou nemoc a umře, ale když ho naočkují a ono onemocní, matky se najednou dozvědí, že očkování nechrání tak docela všechny. Problém je také to, že nedávné výzkumy ukazují, že protilátky z očkování tak docela nechrání.

Pred očkovaním rodič podpisuje informovaný súhlas s očkovaním. Ako sú podľa vašej skúsenosti v praxi rodičia informovaní pred očkovaním dieťaťa?

       Nejsou informovaní. Kdyby byli skutečně adekvátně informovaní o tom, co vše se může stát, popadli by dítě a prchli. Žádný z rodičů, jejichž dítě bylo poškozeno, neměl ani tušení, že takový typ nežádoucích účinků může nastat. Pediatr řekne, že dítě může mít teplotu, být mrzuté a mít oteklé místo vpichu. Už rodiče neinformuje o patologických reakcích, neřekne ani: kdyby se dělo cokoliv dalšího, není to normální, zavolejte mi.

       Nevím o pediatrovi, který by matky předem poučil o encefalitickém křiku, o možnosti alergie, porušení spánku a jiného chování, narušení vývoje apod. Nepoučí, protože to sám neví. Cokoliv, co se po očkování stane, je automaticky odmítnuto jako náhoda, přestože jde o symptom uvedený v příbalovém letáku vakcíny nebo v seznamu reakcí podléhajících hlášení. Moc by mě zajímalo, na jakém vědeckém základě pediatři odmítají možnou souvislost s očkováním.

V dokumente o očkovaní Obchod so strachom hovorí zakladateľ imunológie na Slovensku prof. MUDr. Ján Štefanovič, DrSc.: „Očkovanie sa stalo hromadnou záležitosťou a začala tam chýbať individualizácia, kontrola pacienta atď., takže vznikli aj určité komplikácie. Samozrejme, že keď sú nejaké následky, tak lekár, ktorý očkuje, mal by aspoň orientačne pacienta vyšetriť... Napríklad alergickí pacienti – tí majú byť vyslovene zvláštne očkovaní, pretože nevieme, na čo je precitlivený a tá očkovacia látka obsahuje mnohé antigény alebo alergény a môžeme mu urobiť zle.“ Očkujeme však deti vo veku, keď ešte napríklad nie je známe, či nie sú alergické na určitú zložku vakcíny. Nemôžu mu jednotlivé komponenty vo vakcíne ublížiť?

       Samozřejmě že mohou. Ale protože pediatři bohužel často netuší, co jsou rizikové faktory pro poškození očkováním, nezjistí si správnou anamnézu nebo si nedají informace dohromady. Je zde ale ještě jeden problém, o kterém rodiče ani pediatři nevědí. Ani jeden z nich není správně informován o složení vakcín. Výrobci podle legislativy EU nemusejí uvádět zbytkové látky z výroby a neuvádějí je. Mám to písemně od firmy GlaxoSmithKline. Např. v hexavakcíně je zamlčen formaldehyd, polysorbát, zbytky antibiotik polymyxinu a neomycinu, také je zamlčena rtuť, která byla nedávno v hexavakcíně zjištěna. I kdyby pediatr věděl, že dítě je alergické např. na polymyxin (častá složka kapek do uší), neví, že je ve vakcíně a v dobré víře dítěti píchne jeho alergen. Podle mého názoru nesdělení všech složek vakcíny zakládá právo na odmítnutí informovaného souhlasu s očkováním, protože jak můžete dát informovaný souhlas, když nejste informováni ani o složení? Porovnejte to s legislativou upravující značení potravin, dočtete se, že potravina může obsahovat zbytky např. lepku, protože byla balena v závodě zpracovávajícím pšenici.

Aké nežiaduce účinky môžu u dieťaťa vzniknúť po očkovaní? Badať ich bezprostredne do pár hodín či dní, alebo je tu aj dlhšia časová nadväznosť, keď by sa mohlo zdať, že daný problém nesúvisí s očkovaním?

       Příznaky poškození očkováním mohou být akutní nebo chronické, neexistence akutní reakce neznamená, že je vše v pořádku. Chronické problémy často vzniknou plíživě nebo kumulativně, každá další vakcína něco dodá. Bohužel často platí pořekadlo „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“. V principu lze říci, že jakákoli porucha nervového a imunitního systému, ke které došlo v časové souvislosti s očkováním, by měla být považována za možný nežádoucí účinek. Doba nástupu potíží může být od minut po měsíce.

„Radšej si s osýpkami odležať dva týždne, ako sa potom celý život starať o invalidné dieťa, ktoré bolo predtým zdravé.“ Hovorí v zmienenom dokumente s plačom mamička, ktorá opisuje, že kombinácia dvoch vakcín v 15. mesiaci veľmi poškodila jej synčeka, ktorý trpí autizmom. Opisuje, že po tom poslednom očkovaní prišiel neutíšiteľný krik, jakot v obrovskej výške, ktorý trval hodinu aj dve niekoľkokrát za noc a opakoval sa noc čo noc. Patrí tento krik medzi nežiaduce prejavy očkovania? Ako často sa vyskytuje? Čo o ňom vedia pediatri?

       Ano, tomuto křiku se říká encefalitický křik, protože signalizuje zánět mozku. Je to dobře známý (mezi vědci, mezi pediatry evidentně moc ne, ti si myslí, že dítě bolí noha, kam se píchla vakcína) symptom postižení nervového systému. Podléhá hlášení na SÚKL. Podle příbalového letáku hexavakcíny je nežádoucí reakce postihující nervový systém kontraindikací dalšího očkování proti pertusi. Podobné varování nenajdete na jiných vakcínách, což ukazuje na nepochopení mechanismu vzniku tohoto symptomu. I jiné vakcíny mohou u dítěte způsobit zánět mozku doprovázený křikem, není to omezené na vakcínu proti černému kašli. Co se týče výskytu, firma GlaxoSmithKline, výrobce Infanrixu hexa, uvádí tento křik pod eufemismem „neobvyklý pláč“ mezi velmi častými reakcemi s frekvencí 1 na 10 dávek vakcíny. Při 3–4 dávkách na jedno dítě je šance, že vaše dítě utrpí tento nežádoucí účinek alespoň při jednom z očkování, 1 ku 2,5 nebo 3. Posuďte sami, jestli toto riziko je vyšší nebo nižší než poškození mozku černým kašlem.

Pýtala sa más mamička dievčatiek, ktoré čaká preočkovanie vakcínou MMR v 11. roku života, či aj u týchto starších detí hrozí riziko nežiaducich účinkov. Väčšinou sa spomínajú najmenšie detičky. Doteraz boli zaočkované podľa očkovacieho kalendára.

       Malé děti jsou ohroženější, protože jsou prostě menší, mají méně vyvinuté orgány, jejich mozek se rychle vyvíjí a je zranitelnější. Vakcíny také nejsou dávkovány podle hmotnosti, 5kg dítě dostane stejnou dávku jako 20kg dítě. Ale i větší děti mohou utrpět poškození. Jak jsem již uvedla, účinky vakcíny s kumulují a každá další přidává své riziko. Nikdy předem nevíte, kterou vakcínou překročíte práh tolerance organismu.

       MMR vakcína má u starších očkovanců vyšší riziko postižení kloubů. U dospělých žen byl výskyt bolestí kloubů až 20%. Navíc u MMR vakcíny nebylo nikdy vyzkoušeno, jestli takto načasovaná druhá dávka prodlouží období, kdy se nemoc nevyskytne, podle mého názoru se vnímavost jen posune zase jen o pár let dopředu. Za pár let nebudou mít tyto nemoci dospívající, ale mladí dospělí mezi 20 a 30 lety věku. Možná se pak přidá další přeočkování a budeme si chodit na MMR každých deset let jako na tetanovku. Přijde vám to normální? Neměly by se dětské nemoci vrátit zpět dětem?

Ako by mal postupovať rodič, ak sa rozhodne, že svoje dieťa nedá zaočkovať? Musí podpísať lekárovi nejaké dokumenty? Vraj sa takéto konanie „odmeňuje“ pokutou vo výške až 331 eur.

       Neznám slovenské zákony, v ČR máme jiný režim. Rodič by lékaři měl napsat nejlépe vlastními slovy, proč odmítá konkrétní vakcínu. Lékař musí mít v pořádku dokumentaci, měl by mít buď zaznamenáno provedené očkování, kontraindikaci nebo odmítnutí rodiče. Podstatné ale je, jak odmítnutí formulovat.

Možno jednoznačne povedať, že riziko ochorenia dieťaťa na danú chorobu, ak ho proti nej nezaočkujeme, je vyššie, ako riziko nežiaduceho účinku vyvolaného očkovaním?

       Obávám se, že to je přesně naopak. Dnešní nahuštěný očkovací kalendář znamená pro děti rozhodně vyšší riziko než neočkování. Viz výše zmíněné studie o celkovém zdraví neočkovaných dětí.

V niektorých krajinách majú fondy na odškodnenie ľudí, ktorí ochoreli v dôsledku očkovania. Prečo existujú a kto ich zakladá, keď podľa mnohých našich odborníkov ťažké postihnutia v dôsledku očkovania neexistujú? Čím sme my výnimoční, že sa u nás nevyskytujú takéto prípady, keď sa používajú rovnaké vakcíny?

       U nás se takové případy samozřejmě vyskytují, ale mlčí se o nich. Neexistence možnosti odškodnění při systému povinného očkování je neetický, nemorální a nedemokratický. Stát nutí očkovat, ale od následků dává ruce pryč. Lékaři jsou na vakcinologických školeních učeni, jak zvládnout rodiče odmítající očkování, ale nejsou školeni v rozpoznání nežádoucích reakcí a není na ně apelováno, aby je hlásili. Zkuste se zeptat jakéhokoli lékaře, podle čeho pozná, že daný symptom souvisí s očkováním? Podle čeho rozhodne, že to je jen náhoda? Nepozná to, neví to. Rozhodne se podle svých pocitů, když to moc zavání, odmítne to. Autismus údajně nastupuje typicky v době očkování, je to jen náhoda. On by to stejně dostal, je to jen náhoda. Až na to, že těch náhod chodí po světě statisíce. A stovky dostaly odškodnění. Jiné země odškodňují autismus, děti tam dostávají stejné vakcíny, ale u nás je to jen náhoda.

Ako vidíte problematiku očkovania v najbližších rokoch. Ako sa bude situácia vyvíjať?

       Doufám, že se lidé začnou zajímat, co stát nařizuje vpravovat do tělíček jejich malých bezbranných dětí. Doufám, že začnou klást otázky a budou trvat na odpovědích. Doufám, že využijí práva na informovaný souhlas a odmítnou vakcíny, které mohou dítě zabít nebo trvale poškodit. Doufám, že vytvoří tlak na odpovědné osoby, aby přehodnotily současný systém, sladili ho s platnými nadnárodními úmluvami a ústavami a aby se postaraly o imunizaci proti nemocem prostředky, které skutečně zajistí imunitu aniž by pacienta poškodili. Systém povinného očkování se sankcemi za neočkování je podle mého názoru v dnešní době neudržitelný. Pošlapává základní lidská práva a je v rozporu s nejnovějšími vědeckými poznatky o očkování. Opakuji, právě ti vzdělaní rodiče nechtějí očkovat – přemýšlejte o tom.

Viac sa dozviete aj v týchto dokumentoch:

• Obchod so strachom: https://vimeo.com/40119480
• Cesty nádeje: https://vimeo.com/51917009

Zverejnenie tohto článku zabralo šéfredaktorovi www.slobodaVockovani.sk približne 1,5 hodiny čistého času.

Ak sú pre Vás tieto informácie zaujímavé či prínosné, budeme radi, ak našu činnosť podporíte.