Stručne a britko: typický prístup (nielen) slovenských detských lekárov k očkovaniu

Som lekár...V škole a aj v praxi som sa učil ako očkovanie dôležité a potrebné a ďalšie blablabla. Neskôr som sa do problému zahryzol, no a jedno viem iste, neočkovať!!!

Díky kolego. Kéž by vás víc jako je vy vylezlo z ulit a veřejně se vyjadřovalo, jako já. Dokud budeme ojedinělí a ostatní budou držet hubu a krok, nic se nezmění. My jako lékaři máme odpovědnost za své pacienty a všechno ostatní je podřízené. Nedávno to pregnantně vyjádřil dr. Andrew Wakefield na adresu svých kolegů, kteří se dostanou k problematickému výzkumu a bojí se represí. On řekl: Ať si vzpomenou, proč tu práci šli dělat nebo ať jdou od válu.
Naprosto souhlasím. Když nebudou pacienti moci důvěřovat lékaři, že je natolik vzdělán a natolik angažován, aby mu šlo výhradně o jeho prospěch, to bude skutečná krize zdravotnictví. Respektive již je.
A taky by si mí kolegové měli sáhnout do svědomí, kolik z nich používá metody léčby, techniky (včetně očkování), které by nikdy nepoužili u sebe a své rodiny. Kdysi jsem dostala dokonalou lekci z této etiky. Při stáži na dětské klinice, kde leželo dítě s vrozeným rozštěpem páteře, odsouzené k utrpení, po kterém pravděpodobně brzy zemře. Bylo to ještě za totality, bylo to první dítě těch rodičů a existovala tichá dohoda s personálem, že ho nechají v nemocnici, s někým infekčně nemocným, aby se nakazilo a umřelo. Nehodnoťme nyní tento postup, v podstatě šlo o eutanazii a nedělejme si iluze, že by se jinde nepraktikovala. Abych demonstrovala míru vymývání mozků, kterému jsme jako medici byli vystaveni, na tomto místě přiznávám, že nám to tehdy nepřišlo nějak v nepořádku. Podstatou této historky je toto: náš učitel se nás ptal, co bychom dělali s tímto dítětem na místě rodičů a na místě lékařů. Nikdo z nás tehdy neměl děti a tak někteří řekli, že jako rodiče i lékaři by to dítě nechali zemřít, jiní zase byli konzistentní v názoru, že by se ho snažili zachránit. Jedna kolegyně ale řekla, že jako rodič by takové dítě nechtěla, ale jako lékař by rodičům navrhla ho léčit, tj, mít dítě na vozíku, mentálně postižené, náročné na péči, s vyhlídkou že se nedožije ani 20 let. Učitel nekomentoval naše názory, pokud byly konzistentní, ale do této kolegyně se pustil. Natvrdo jí řekl, že nemá právo navrhovat a prosazovat postup, s kterým by na místě pacienta nebo jeho rodiče nebyla ochotna souhlasit.

Stačí sa pozrieť do osád našich čiernych spoluobčanov, kolkí z nich chodia na povinné očkovanie? Keby bola pravda to, čo nám doktori tvrdia, tak by už cigáni boli dávno vymretí... Je pravda, že sa u nich sem tam vyskytne žltačka alebo syfylis, tak ale to je myslím že kvôli zlým hyg. podmienkám. Tu jednoznačne platí, neočkovať ale odmalička posilňovať imunitu...

Otazka (povzdychnutie) nasej pediatricky: " co len s vami neockovanymi bude?"
Ja: " Nič, budeme zdravsi ale nebojte stale si vyrabate este dost pacientov"

dobre si jej dal. je to smutne. neviem, kde na to beru svedomie, takto legalne ublizovat detom

Čo s nami neočkovanými bude? Dobre ste povedal, nebudeme omráčení a otrávení jedmi a tým pádom zabránime vzniku a šíreniu patogénnych mikroorganizmov.
Prečo nedokážu lekári akceptovať, čo už veľa ľudí z laickej verejnosti vie, že to nie sú baktérie a vírusy, čo spôsobujú choroby, ale vakcíny-jedy vstreknuté do tela, spôsobujúce typické reakcie otravy? O tom ich na fakulte nemal kto informovať.

hehe to bolo úprimné:)super

Na moju otázku, na čo je dobré očkovať malé dieťa proti hepatitíde B:
Výrok lekárky:
" Ale veď Vaše dieťa sa môže kedykoľvek nakaziť na pieskovisku zo ZASCHNUTEJ kvapky krvi (človeka s hepatitídou B), ktorá môže byť KDEKOĽVEK na lavičke"...
Nuž skúste mi tu vypočítať percento pravdepodobnosti...

Myslím, že netreba počítať pravdepodobnosti, pretože faktom je, že sa takéto prípady jednoducho vôbec nedejú.

Je to len úplne krkolomné zdôvodnenie vyslovene nezmyselného očkovania.

To je oblíbený trik, strašit hepatitidou z pískoviště. Jakoby těm mým kolegům nedocházelo, že hepatitis B je sexuálně a krví přenosná nemoc právě proto, že virus nikde zaschnutý přežít nemůže! Kdyby mohl, šířila by se ta nemoc jako tuberkulóza! Lidi, uvědomte si, že způsob přenosu nemoci odráží citlivost nebo naopak odolnost původce vůči vnějším vlivům! Pohlavně přenosné nemoci potřebují k přenosu sex právě proto, že nepřežijí venku, potřebují přesun z těla do těla, z vlhka a tepla do vlhka a tepla! odolné bacily se mohou válet v prachu a pak se šíří vzduchem. Dítě se z jehly infikovat může, ale stejnými bacily, jako by si zarazilo třísku, nejspíše nějakými stafylokoky a podobnými.
kromě toho infekce nerovná se nemoc. Stejně se musíte chránit před nemocemi, na které není očkování, jakpak to děláte?
Strach z nemocí, proti kterým je očkování, je selektivně pěstován. Pročpak vás doktoři nestraší hepatitidou C, kterou feťáci mají stejně často jako hep B a je ještě horší? Té se nebojíte? I kdybyste dítě naočkovali, protože se bojíte zaschlé hep B, proč se nebojíte zaschlé hep. C a HIV? To byste na ten písek s dítětem vůbec nemohly jít.