Stádní imunita jako ochrana celé populace? - DOPLNENÉ
MUDr. Ludmila Eleková
Doplnené: článok bol pôvodne vydaný 24.V.2011 o 19:24 a doplnený o 2. a 3. odstavec 5.VI.2011 o 21:04.
Jedním z argumentů zastánců povinného očkování je, že je třeba vysoké proočkovanosti, tzv. stádní imunity (= herd immunity = kolektívna imunita - pozn. red.), aby byla chráněna celá populace. Že při vysoké proočkovanosti vymizí nemoc z populace. Že se lidé musejí nechat očkovat v zájmu těch, kteří očkovaní být nemohou a mohli by být infekcemi ohroženi. Jsou tím myšleni zejména lidé s poškozenou imunitou, ale i jinými nemocemi, pro které je očkování kontraindikováno. Tato argumentace kulhá na obě nohy.
Zaprvé tento argument trpí zásadně pokroucenou etikou a logikou. Stádní imunita znamená: všichni se musí očkovat, aby byli ochráněni ti, co se očkovat nemohou. Jinými slovy, všichni, co se očkovat mohou, se musí obětovat pro hypotetické dobro těch, kteří se očkovat nemohou a infekční nemoc by pro ně byla nebezpečná. Ve světle skutečnosti, že očkování může některé disponované jedince vážně poškodit a dokonce i zabít, ptám se: kdo si osobuje rozhodnout o tom, že se např. já nebo moje dítě se musíme vystavit riziku očkování, aby někdo jiný nebyl vystaven riziku nemoci? Proč musíme my nést riziko a on ne? Kdo rozhodl, že riziko musí nést očkovaní a ne neočkovaní? Nejde o žádné raritní riziko, i kdyby šlo (jak s oblibou argumentují zastánci povinného očkování), co když nejsem ochotna nést ani to raritní riziko? Když by se stalo po očkování něco vážného mně nebo mému dítěti, moc mě neutěší, když se dozvím, že riziko bylo jedna k miliónu. Preventivní zákrok, navíc pro „vyšší dobro“, ze zásady nesmí být rizikový. Nelze vyměnit bezpečí jedné části populace za bezpečí druhé části populace, nelze cenit zdraví těch, co se musí očkovat, jinak než zdraví těch, kteří se nemohou očkovat. Všechny pokusy o podobné třídění a hodnocení skupin obyvatelstva a následné aktivity - ano, mám na mysli nacistickou eugeniku apod. – vedly k strašlivým důsledkům.
Tvrdím, že nikdo nemá právo žádat, aby jedno dítě riskovalo smrt nebo zdravotní postižení proto, aby se zachránilo jiné dítě před infekcemi, z nichž většina navíc není nebezpečná. Žádná taková výměna není přípustná, eticky ani právně. Kdo tak činí, dělá selekci obyvatelstva na ty, kteří si zaslouží „ochranu“, a na ty, kteří mohou být obětováni.
Další argumenty jsou odborné. Především se stádní imunita vztahuje pouze na přirozeně prodělanou nemoc. Lékaři si všimli, že v populacích, kde většina lidí prodělala určitou nemoc zanechávající trvalou imunitu, došlo k jejímu poklesu nebo i vymizení. Myšlenka, že totéž zajistí očkování, byla skutečně jen teoretická, převzatá z pozorování skutečných nemocí a nezohlednila rozdíly mezi přirozenou a vakcinační imunitou. Nikdy nebylo skutečně prokázáno, že to funguje. Argumentovat snížením výskytu po zahájení očkování (např. prezentovat graf začínající rokem 1940) je úmyslně zavádějící. Nemoci mohly od roku 1940 klesat z úplně stejných příčin jako o sto let dříve: válka, mír, výživa, lepší byty, hygiena, depistáž nemocných, léčení tuberkulózy apod. Očkování se s tím jen svezlo a přisvojuje si zásluhy.
Je důležité vědět, že být očkován neznamená, že nebudete přenášet nemoc. Typicky to platilo zejména pro živou vakcínu proti dětské obrně, kdy se opakovaně nakazili rodiče a jiní příbuzní a měli-li dost velkou smůlu, onemocněli.
Ani očkování proti chřipce nezajistí neinfekčnost. Nikdy nebylo prokázáno, že by očkování proti chřipce snižovalo pravděpodobnost nosičství. Z tohoto hlediska je nesmyslné povinné očkování pečovatelek (ošetrovateliek - pozn. red.) a personálu domovů důchodců a podobných zařízení. Je zajímavé, že pro rezidenty těchto zařízení očkování povinné není, ale pro personál ano.
Měla jsem v péči rodinu, kde sestra očkovaná proti černému kašli tuto nemoc přinesla z kolektivu a nakazila svého dosud neočkovaného bratra, který byl po nemoci mentálně postižen. Toto neštěstí se odehrálo na sklonku války, sourozencům je nyní více než 60let.
Epidemie spalniček, příušnic a černého kašle, které se začínají objevovat v poslední době, se objevují v dokonale proočkovaných populacích, kde se proočkovanost pohybuje kolem 95-99%. Jak to, že k těmto epidemiím dochází? Zastánci očkování to svádějí na špatné šarže vakcín, na možné narušení chladicího řetězce apod. Také připouštějí, že ne všichni si vytvoří protilátky a imunitu. Ukazuje se, že dočasné vymizení nemoci z populace neznamená eradikaci a nelze ho přičíst čistě očkování. Proti černému kašli se očkuje od konce druhé světové války. Několik desetiletí se téměř nevyskytoval, jen v posledních letech jeho výskyt stoupá. A to nikoli u starších lidí, kteří dávno žádné protilátky nemají, ale u mladých, u dětí, kteří jsou očkovaní. Není tu něco špatně?
Proti spalničkám se začalo očkovat počátkem 70.let, proti zarděnkám a příušnicím se začalo očkovat až v 80.letech. Přesto se tyto nemoci opět vracejí ve vysoce proočkovaných populacích. Tyto příklady podle mého názoru ukazují, že očkování není schopno nemoci vymýtit. I ty slavné neštovice byly dávno na ústupu, když WHO vyhlásila eradikační kampaň.
Proč se nemoci vracejí?
Očkování vede u většiny očkovaných k tvorbě protilátek, které dočasně utlumí buněčnou zánětlivou reakci. Očkovanci mají sníženou schopnost takto reagovat. Viry a bakterie si v populaci vesele kolují dále, ale když na ně člověk nereaguje, nemá klinicky rozpoznatelné onemocnění. Proto existují bacilonosiči. Mikroby s jejich imunitním systémem žijí v jakési symbióze nebo alespoň příměří a nevyvolávají akutní nemoc. Jak jsem již uvedla: "Nemoc znamená REAKCI na podnět. Bez reakce není nemoc." [Hans Selye, laureát Nobelovy ceny za objev stresové reakce]
Nemoc se začne znovu objevovat v době, kdy u dostatečného počtu lidí klesnou protilátky a oni jsou opět schopni zánětlivé reakce. Druhou možností je celkové oslabení imunitního systému očkováním. To může být vysvětlení pro skutečnost, že se v současnosti znovu objevuje černý kašel, spalničky, příušnice, přestože se proti nim začalo očkovat v různé době. To není argument pro opakované přeočkování, jak se nyní radí: aby se lidé spolu s tetanem nechali přeočkovat rovnou proti záškrtu a černému kašli. Chronické tlumení zánětlivé reakce má dalekosáhlé důsledky pro celkovou imunitu: alergie, autoimunitní onemocnění, snížená imunita proti všem infekcím atd.
Takže je nutné pochopit, že nepřítomnost manifestní infekční nemoci (prenosného ochorenia, ktoré sa prejaví typickými príznakmi - pozn. red.) v populaci neznamená, že příslušný virus nebo bakterie v populaci nekoluje! Máte-li pochybnosti o tomto argumentu, zeptám se: kde je virus chřipky v létě? V prachu nepřežije. Je v nás, stejně jako v zimě, jen naše lepší letní imunita mu nedovolí se množit. Se zimou klesne vitamín D a C, současně se lidé více drží uvnitř obydlí a ejhle, máme epidemii chřipky!
Je nutné si uvědomit, že všichni jsme v podstatě bacilonosiči. Všichni v sobě máme spoustu bakterií, virů, kvasinek, parazitů apod. Jestli dojde k manifestnímu onemocnění, závisí na zcela jiných faktorech.
A zcela paradoxně se může stát, že když onemocníte, nakazíte méně lidí, protože budete doma v posteli a léčit se, než když budete naočkovaní a budete nemoc přenášet bez příznaků.
Dalším argumentem pro plošné očkování je ochrana nemocných, kteří nemohou být sami očkováni.
Že to s ochranou nemocných nebude tak horké, ukazuje současná diskriminační praxe v ČR, kdy do jeslí a mateřské školky nepřijmou dítě neočkované z přesvědčení rodičů, ale přijmou dítě, které není očkované pro zdravotní kontraindikaci. Jak to, že dítě neočkované ze zdravotních důvodů není nebezpečné pro své okolí, ale dítě neočkované z jiných důvodů nebezpečné je? Kdyby měli být důslední, tak by přece nemohli do školky přijmout žádné neočkované dítě. Nejlepší na celé situaci je ale argument, že by ti neočkovaní mohli nakazit ty očkované. Tato praxe je diskriminační a je otázkou času, kdy nějaká podobná kauza skončí u Ústavního soudu.
Neočkované děti mají sourozence, chodí ven, do mateřských center, sportovat, plavat, na návštěvy apod., takže vyloučení z jednoho druhu kolektivu nic neřeší. A co učitelky? Ty nemusí být očkované např. proti černému kašli, přestože nejsou dávno imunní a mohou nemoc přenášet.
Kromě toho, pro chronicky nemocné lidi s narušeným imunitním systémem, jako jsou například lidé procházející léčbou chemoterapií, užívající imunosupresivní léky, lidé po transplantacích orgánů a s AIDS apod., je mnohem nebezpečnější prostředí zdravotnických zařízení a nemocnic než náhodný kontakt s neočkovaným jedincem. Ohrožují je sice i běžné patogenní bakterie, ale mnohem více nebezpečné jsou svým prostředím vyšlechtěné nemocniční kmeny, rezistentní vůči antibiotikům. Tyto rezistentní bakterie jsou přímým produktem konvenční lékařské praxe. To, co koluje na chodbách nemocnic, co přežívá v chuchvalcích prachu pod nábytkem, co se nachází na klikách, prádle, nádobí, nástrojích apod., je stokrát nebezpečnější než cokoli, co lítá venku ve vzduchu. O skutečnosti, že nozokomiální, tj. nemocniční nákazy jsou mnohem horší než tzv. komunitní (získané v běžné populaci), se učí všichni medici. Na zápal plic získaný ve špitále vám běžný penicilín nezabere.
Z výše uvedeného vyplývá, že právě očkování je jedním z hlavních faktorů přispívajících ke špatné imunitě populace. Mnoho lidí trpících autoimunitními onemocněními a užívajících imunosupresivní léky je produktem současné očkovací praxe. Nejlepší ochranou před autoimunitními nemocemi je neočkovat se, jíst protizánětlivou stravu (hodně omega 3 a málo omega 6 kyselin, nízký glykemický index, hodně ovoce a zeleniny, bez cukru a bez chemie), dostatečně pít vodu, umět zvládat stres, dostatečně odpočívat, chodit na slunce, brát vitamín D a cvičit. A občas mít horečku.
Bohužel současný stav populace je takový, že je mnoho lidí závislých na imunosupresivních lécích, mnoho lidí s oslabenou imunitou, mnoho lidí s jinými nemocemi, pro které by infekce mohly být nebezpečné. Pro tyto lidi jsou ale nebezpečné všechny infekce, dokonce i ty, které zdravého člověka vůbec neohrozí. Řešením není proočkovat každého proti všemu, ale zlepšit stav nemocných. Plošné očkování vyrobí jen více dalších pacientů s autoimunitou a imunodeficiencí (= nedostatočnou, tzn. oslabenou imunitou - pozn. red.).
Začarovaný kruh ale nelze přerušit beze ztrát. Můžeme si položit otázku, co by se stalo, kdyby se okamžitě, od zítřka, přestalo úplně proti všemu očkovat. Nedojde k tomu, protože stále ještě hodně lékařů a pacientů očkování věří. Stačilo by ale zrušení povinného očkování a vznikla by jedinečná příležitost sledovat a vyhodnotit celkové zdraví očkovaných a neočkovaných dětí. Co by se objevilo v neočkované skupině?
Negativní důsledky: objevily by se některé nemoci, proti kterým se očkuje. Nejen proto, že by vymizely protilátky, ale i přesunem náchylnosti zpět k akutním nemocem. Většina z nich se stejně objevuje, bylo by jich přechodně víc. Je možné, že by došlo i k úmrtím, možná i malých dětí. Nehodlám to nijak bagatelizovat, každá ztráta dítěte je tragická, ale ztráta dítěte na preventivní zákrok, když bylo dosud zdravé, je eticky nepřijatelná! Neuznávám nutné ztráty! Preventivní zákrok u kojence s cílem chránit ho později v životě musí být bezpečný! Je povinností lékařské vědy pracovat na tom, aby lékaři uměli najít zranitelné děti a tyto děti by se nesměly očkovat.
Skutečnost, že malé dítě zemře na infekční nemoc, ale zase jen ukazuje na jeho špatný imunitní systém. Je pravděpodobné, že kdyby toto dítě bylo očkováno, také by nedopadlo dobře. Ale povinné očkování zvyšuje riziko u zranitelného jedince na 100%, kdežto pravděpodobnost nemoci je mnohem nižší. Dysfunkční imunitní systém je rizikovým faktorem jak pro nemoc, tak pro očkování.
Opět odkazuji na Japonsko, kde po odsunutí očkování DTP (Diphteria, Tetanus, Pertussis = záškrt, tetanus, čierny kašeľ - pozn. red.) po druhém roce věku celková úmrtnost malých dětí klesla. Statistiky kojenecké úmrtnosti ukazují korelaci s počtem vakcín podávaných malým dětem: země s nejnižší kojeneckou úmrtností (v roce 2009 Singapur na 1.místě (sic!), Švédsko na 2.místě) aplikují miminkům méně než polovinu dávek vakcín než USA, které v tom roce byly na 34.místě, o rok později již jen na 42.místě. Tj. čím víc vakcín, tím vyšší kojenecká úmrtnost v civilizovaných zemích. Znepokojivé.
Já osobně jsem ochotna u svého kojence nést raději riziko nemoci než riziko očkování.
Dr. Viera Schreibner prohlásila, že ve vyspělých zemích by nemělo žádné dítě zemřít na běžnou infekční nemoc a že pokud k tomu dojde, je to důsledkem špatné lékařské praxe (malpractice). Zdůraznila bych opět význam horečky a vliv jejího chemického potlačení na celkovou úmrtnost.
Z dlouhodobého hlediska by vznikla populace imunních jedinců, kteří by byli celkově zdravější. Další negativní nebo pozitivní dopad - podle toho, z jakého úhlu se na to díváme – by byly významné úspory ve zdravotnictví, pokud by se přestal očkovat dostatečný počet lidí. Úspory nejen za ušetřené vakcíny, ale i za menší nemocnost. Pojišťovny by mohly pediatrům klidně zvýšit kapitační platby, aby jim kompenzovaly výpadek plateb za očkování, protože by platily méně za léčbu astmatu plicařům, léčbu ekzému kožařům, léčbu autismu a hyperaktivity psychiatrům, léčbu diabetu, artritidy a dalších autoimunních nemocí příslušným specialistům.
Farmaceutické firmy by si finančně zcela jistě pohoršily, stejně tak jejich přívrženci v řadách politiků a lékařů, možná by nebylo třeba ani tolik specialistů, ale lidé by si polepšili.
Tím se dostáváme k pozitivním dopadům. Vyrostla by generace zdravějších, odolných, psychicky vyrovnaných a funkčních lidí. Sekundárně by se ušetřilo za speciální školky a školy, za pedagogicko psychologické poradny, a v ještě delším časovém horizontu za nižší kriminalitu.
Dívky z této generace by předávaly protilátky svým dětem a tím je spolehlivě chránily ve zranitelném období. Klesl by výskyt zarděnkového vrozeného syndromu (který po očkování stoupl, viz Miller!), protože by si naprostá většina dívek odbyla zarděnky v dětství a tím by se snížil počet vnímavých těhotných. Možná by se zlepšila i plodnost celé populace, protože by si chlapci odbyli příušnice v dětství.
Za nedoceňovaný dopad očkování proti hepatitidě B a papilomaviru (HPV) a užívání antikoncepce považuji riziko lehkomyslného přístupu mladé generace k sexu. Docela často jsem se setkala s tím, že dívky nedbaly na bezpečný sex, protože přece berou pilulky. A jsou očkované. Ovšem když jsem se jich ptala, jestli jim nedělá starost hepatitis C, kapavka, syfilis, AIDS, chlamydie, trichomodiáza a další sexuálně přenosné nemoci, koukaly na mě jak z višně. Falešné bezpečí získané ze statutu očkování je nebezpečnější než přiměřené obavy a z toho vyplývající opatrné a zodpovědné jednání.
Infekční nemoci byly, jsou a budou, proměňují se v běhu času, přizpůsobují se a objevují se stále nové. Nikdy nebude existovat spolehlivé očkování proti všem. Vědecké důkazy, které se stále častěji objevují, ukazují, že očkování možná bylo jedním z největších omylů moderní medicíny. Možná se na něj naši potomci budou dívat stejně, jako se my dnes díváme na středověké metody léčení. Jedinou ochranou, na kterou se můžeme - musíme - spolehnout, je náš imunitní systém. Péče o něj by měla být prioritou pro každého, protože bez dostatečně efektivního imunitního systému jsme proti infekcím bezbranní. A očkování kvalitní imunitní systém nezajistí, právě naopak.
Ďalšie články autorky:
