Principy diet (Meduňka 12/2014)

MUDr. Ludmila Eleková

<<< Predchádzajúca časť seriálu       Obsah seriálu       Nasledujúca časť seriálu >>>

       Po vánocích přichází čas na dietu. Nadváha je jednou z motivací, různé nemoci nebo potíže jsou druhou. Třetím důvodem je prevence nemocí nebo detoxikace organismu.

       Výsledky diet jsou různé, od téměř zázračných příběhů vyléčení vážných nemocí, přes výsledky průměrné až po vyložená selhání. Selhání bývá důsledkem neporozumění mechanismu účinku konkrétní diety.

       Než se pustíte do jakékoli změny stravování, měli byste mít základní povědomí o potřebách lidského organismu. Měli byste zhruba tušit, kolik potřebujete denně energie, tedy kilojoulů, kolik bílkovin, tuků, sacharidů, jaké jsou potřeby mikroživin — minerálů a vitamínů. Měli byste vědět, kde jsou jaké živiny, včetně vlivu zpracování potraviny na biologickou dostupnost živin. To jsou základní biologické informace. Každá dlouhodobá dieta musí tyto biologické požadavky respektovat, nesmí být deficitní.

       Také je třeba mít na zřeteli cíl diety. Např. pokud nehubnete na hubnoucí dietě a nešvindlujete, něco je špatně. Pokud naopak hubnete na dietě, na které byste hubnout neměli a nechcete, zase je něco špatně. Je s podivem, jak i toto úplně základní posouzení dopadu diety na organismus mnoho lidí nechápe a drží se diety, která jasně ukazuje, že je pro ně v dané situaci a době evidentně nevhodná.

       20. století bylo stoletím velkého pokroku v mnoha oblastech, současně také stoletím velkého úpadku v jiných oblastech. 20. století bylo také stoletím dietních úchylek. Nikdy za celou historii lidstva se nevyrojilo a nebylo až nábožně následováno tolik protichůdných a extrémních výživových směrů. V poslední době se kormidlo obrací a nejnovější názory nás hezky pokorně vrací k moudrosti našich předků. Právě moderní, průmyslově zpracovaná umělá „potrava“ je jednou z příčin bídného zdravotního stavu dnešních lidí. Cítíte-li potřebu udělat něco se svým stravováním, nejspíš máte dobrý důvod. I když vám jde primárně o zhubnutí, vašim hlavním cílem by mělo být zdraví.

       Prof. Keith Scott-Mumby, kterého jsem již dříve citovala, napsal velmi zajímavou knihu o potravinových alergiích „Diet Wise“. Na jejím začátku říká, že každá dieta z jídelníčku něco bere a něco naopak přidává. Podle toho, jestli vám osobně vezme nebo naopak přidá, to co vám škodí, udělá vám dobře nebo špatně. Co zabralo vaší kamarádce, která hladce shodila 10 kg a cítí se skvěle, nemusí fungovat na vás. Nemusíte vůbec zhubnout a budete se cítit pod psa. Každý z nás má mírně odlišný metabolismus a reagujeme různě na různé potraviny. Nemusí jít jen o alergie, ale i o různou potřebu vitamínů a minerálů, efektivitu trávení, citlivost na sacharidy apod. Pravidlo individuality je třeba mít vždy na mysli, když se pustíte do jakéhokoli univerzálního stravovacího plánu, který některé potraviny omezuje nebo zakazuje, ale jiné doporučuje. Je třeba si zachovat otevřenou mysl a selský rozum. Zažila jsem dost pacientů, kteří slepě dodržovali dlouhodobě nějakou dietu nebo výživový směr (vegetariánství, živá strava, makrobiotika, GAPS, Atkinsonova dieta atd.), bylo jim špatně, nepomohlo jim to, ale nebyli schopni dietu opustit nebo si ji přizpůsobit. Viděla jsem pacienty, kteří slepě konzumovali doporučené potraviny, přestože je nesnášeli. Někteří to konzultovali s člověkem, který jim dietu doporučil, ale obvykle se dozvěděli, že dietu nedrží správně. Jakkoli se to stává, někdy je problém v tom, že dieta není vhodná pro tohoto konkrétního člověka.

       Druhou skupinou jsou lidé, kteří drží diety určené pro krátkodobý účinek a včas nepřestanou. Dostávají se do výživového deficitu, jehož příznaky zakryjí původní zlepšení. Třetí skupinou jsou ideologové — lidé, kteří se přikloní k určitému směru nikoli ze zdravého rozumu, na základě kvalitních podkladů, ale z ideologických důvodů. Chtějí zachránit planetu, nezabíjet zvířata apod. Nic proti tomu, ale ne vždy to vede k žádoucímu cíli.

       Diety lze v zásadě rozdělit na dva druhy.

       Prvním jsou krátkodobé diety, které mají konkrétní účel. Jsou to diety detoxikační, léčebné, eliminační a redukční. Druhým typem jsou dlouhodobé až celoživotní stravovací systémy.

       Základním rozdílem mezi nimi je, že diety prvního typu mohou postrádat některé živiny, diety druhého typu by je postrádat neměly. Nebo jinak řečeno, diety krátkodobé mají za účel úklid, odlehčení organismu, diety dlouhodobé přinášejí stavební materiál a energii pro obnovu buněk a výstavbu tkání. Nesmí v nich nic chybět.

       Každý, kdo někdy držel např. detoxikační dietu, se po dočasném zhoršení cítil skvěle. Měl spoustu energie, lepší zažívání, lepší náladu i myšlení. Zde je ale skrytá past. Lidé prošli detoxem a užívají si lehkost vyčištěného organismu. Tato zkušenost se týká půstu, diet založených hlavně na šťávách, syrové zelenině a ovoci, veganské a syrové strava, diety Fit pro život apod. Po pár dnech až týdnech se doslova vznášíte na oblaku energie, snadno jste zhubli a je vám skvěle.

       Jenže všechny tyto diety jsou výživově deficitní, u půstu je to jasné. Jejich autoři tvrdí, že poskytují vše, co je potřeba, ale není to pravda. Nepřímým důkazem, že to není pravda, je i skutečnost, že se takto neživí žádná tradiční lidská populace, přesto netrpí civilizačními nemocemi tolik jako my. Tyto diety jsou především detoxikační. Naši předkové se také pravidelně postili. Byla to mimo jiné nutnost, aby jídlo vydrželo celou zimu, náboženský obal byl jen způsobem, jak zajistit dodržování. Co ale naši předkové vždy udělali po skončení půstu? Začali zase normálně jíst. Půst se kromě toho nevztahoval na děti, nemocné, těhotné a jinak oslabené.

       Pokud držíte některou z výše z uvedených diet, pozor na to. Měli byste si umět spočítat, jestli dostáváte dost bílkovin (1g/kg váhy a den), vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K), esenciálních tuků, minerálů apod. Na internetu lze najít dietní kalkulačky, do kterých zadáte název a množství potraviny a dostanete obsah živin a energie.

       Potřebujete-li detox, ať již při nemoci nebo se jen necítíte dobře, chcete se vyčistit, rychle sundat pár kil apod., pak si některou z těchto diet dopřejte. Dbejte, abyste jedli pestře, sledujte svůj stav a včas přejděte na normální jídlo. Po úklidu musí následovat obnova a stavba.

       Druhým typem diet jsou dlouhodobé stravovací systémy.

       Ty musí obsahovat všechny potřebné živiny. Mohou omezovat některé druhy potravin, mohou být individuálně upravené, ale musí poskytovat náhradní zdroje živin místo omezených potravin. Neměly by vylučovat žádné základní skupiny potravin. Úchylky 20. století postihly nejvíce právě dlouhodobé diety čili doporučení, co by člověk měl jíst celý život, aby žil dlouho, byl zdravý a umřel stářím, nikoli na nemoc. Dokonce i člověka, který se o toto téma moc nezajímá, neminula vlna nízkotučné diety a proklínání cholesterolu, téměř každý slyšel o dělené stravě apod. Autoři těchto diet dokázali přesvědčivě vysvětlit, proč právě jejich systém je ten pravý. Těžko se v tom vyznat. Co má dělat laik, který nerozumí fyziologii, aby se v tom vyznal, když se jeden den dočte A a druhý den B?

       Stačí obyčejný selský rozum. Bohužel, pamatujeme si obvykle jen to, co vařila babička. Dál ne. Jenže naše babičky ne vždy vařily, jak by měly. Často se nerozhodovaly podle zdraví a kvality, ale podle financí, musely improvizovat v dobách nedostatku, podléhaly nezdravým chutím členů rodiny. Paradoxně žena z primitivního indiánského kmene věděla lépe, jak má krmit své děti, než to věděla a dělala vaše babička.

       Abychom věděli, jak se má jíst, je třeba se podívat na výsledky: vzhled, zdraví fyzické i psychické, zdraví chrupu (bez kartáčků na zuby), kvalita potomstva. Hodnotit nějaký výživový směr lze, teprve když ho dodržují nejméně dvě generace, teprve když nejméně jedna generace na něm prožije celý život – od početí do smrti. A zde je problém. V podstatě žádný z doporučovaných alternativních systémů výživy toto nesplňuje. Žádný za sebou nemá nejméně dvě dokonale vyrostlé a zdravé generace. Pokud se mýlím, ráda se s takovými výsledky seznámím.

       Jedním ze zásadních ukazatelů kvalitní stravy je chrup. Zvířata ani divoši si nečistí zuby, přesto je mají zdravé. Nemají ortodontisty, ale mají je rovné. My ne. Představte si, jaké byste dnes měli zuby, kdybyste neměli zubaře. Kolik by jich vám jich zbylo? V jakém stavu? Byli byste vůbec ještě naživu nebo byste dávno umřeli na otravu krve ze zkaženého zubu? Myslím, že tady máme bez výjimky všichni problém.

       Zuby odráží stav celé kostry a organismu. Kde najdeme živiny nutné ke správnému růstu kostí? Vegetariáni to neuslyší rádi, ale jsou to živočišné potraviny. Vitamín A, D a K₂ je jen v živočišných potravinách, a ne ledajakých. Ve vnitřnostech, mase a mléce zvířat, která se pasou, a v rybách. Problém s masem je jinde, než si zastánci vegetariánství myslí. Problém s masem je ve způsobu chovu a krmení zvířat, a také v módě konzumace jen libových nízkotučných čistě svalových částí zvířat. Naši předkové jedli zvířata, kdykoli mohli (s výjimkou postních období), ale hlavně jedli celé zvíře od čumáku po ocásek, jedli vnitřnosti, kolagenové tkáně a tuk.

       I výkonnost imunitního systému je závislá na živočišných potravinách. Nedostatek vitamínu A vede k imunodeficitu. V dobách před antibiotiky se tuberkulóza léčila klidem, sluncem (vitamín D), denní konzumací smetany a másla, žloutků a rybího tuku, což jsou důležité zdroje vitamínu A, D a cholesterolu. Tuberkulóza se neléčila syrovým ovocem a zeleninou!

       Uvědomuji si, že mnoho čtenářů bude mít tendenci nesouhlasit a na jiných místech tohoto časopisu se objevují protikladná doporučení. Proto navrhuji jednoduchý způsob, jak si udělat jasno: tělo je důkaz. Anglicky čtoucí si mohou stáhnout knihu Dr. Westona Price „Nutrition and Physical Degeneration“ nebo si koupit knihu „Nourishing Traditions“ od Sally Fallon. Obě názorně ukazují, o čem je skutečně zdravá výživa zajišťující správný růst a vývoj dítěte a zdraví dospělého.

       Kde se odchýlilo 20. století od tradice? Začali jsme masivně používat průmyslově zpracované trvanlivé tuky, margaríny a rafinované tuky. První kritérium pro hodnocení diety je: pokud nediskutuje kvalitu tuků, nemá autor dost vědomostí. Pokud kritizuje nasycené tuky a doporučuje nenasycené, bez vysvětlení důležitosti jejich zpracování, nemá autor dost vědomostí. Nahradit živočišné tuky rostlinnými rafinovanými oleji zaručeně vede k poškození zdraví.

       Další úchylkou 20. století je hojná konzumace pšeničné bílé mouky a cukru. Ukazuje se, že je celkem jedno, v jaké podobě glukózu sníme, od určitého množství denně vede k problémům. Hranice je dost nízko, kolem 120 g denně. Druhé kritérium diety: pokud se nezabývá glykemickým indexem potravin a nestanoví přísun cukrů relativně nízko, nebo je dokonce vysokosacharidová (založená na obilninách), pak nemá autor dost informací.

       Samozřejmostí je dostatek zeleniny, přiměřeně bílkovin a ideálně zákaz průmyslově zpracované potraviny. Kus kvalitního sýra je zdravější než jeho veganská náhražka — přečtěte si složení.

       Denně vidím pacienty, kteří si nesou následky špatné výživy. Naprostá většina jsou lidé, kteří v dobré víře, bez porozumění základním principům výživy, následují nějaký alternativní směr. Na první pohled je na nich vidět, že nejsou zdraví, že se u nich nedostavily proklamované výsledky. Někdy mají chutě na „zakázané“ potraviny, které evidentně odrážejí biologickou potřebu. Oni s nimi bojují a mají výčitky svědomí. Přitom by stačilo zapnout zdravý rozum: Jedla někdy v historii nějaká lidská populace tak, jak chci já? Bylo by to vůbec realizovatelné v jiných podmínkách? Mohla bych se takto živit před 200 lety? Nechybí v mé stravě něco? Prošla jsem si tabulku všech živin a našla jsem jejich zdroje ve své dietě? Ano nebo ne?

       Stručně na závěr: krátký detox neuškodí po vánocích nikomu. Využijte ho na úklid, ale během jeho trvání si začněte sestavovat dlouhodobý, výživově hodnotný jídelníček založený na Vyživujících tradicích.

<<< Predchádzajúca časť seriálu       Obsah seriálu       Nasledujúca časť seriálu >>>