Pacient nade vše aneb málo informací

       Tématu očkování jsem si všimla až tři měsíce po porodu první dcery. To když mě pediatrička pozvala na jedno ze čtyř očkování tzv. hexavakcínou. Reakce kojeneckého organismu se považovala za běžnou. To, co běžné nebylo, že se dcera v noci vzbudila a do rána zhruba pět hodin plakala, se zase s očkováním nespojovalo.. tak to šlo až do třetí hexavakcíny v šestém měsíci. Pak dcera přestala růst, měla každou nemoc, která prošla kolem našeho domu, odmítala jíst, když jedla, průjmovala, jednu dobu jen ležela a do toho onemocněla šestou nemocí (nejasná virová nemoc, existuje podezření, že je to mutant těch nemocí, na které se očkuje) Situace to byla mezní, a trvala zhruba čtyři měsíce, ale zároveň nebyla považována za kritickou a určenou k nemocniční intervenci. Dítě bylo v podstatě permanentně ne-zdravé, tedy unavené, plačící a neschopné delšího spánku. V žádném případě se stav nedával do souvislosti s proběhlým očkováním.

       Začala jsem mít obavy, co se bude dít po dalších povinných očkováních. A jala se hledat informace. Narazila jsem na zatemňované, manipulované a výbušné téma, což jen prohlubovalo moji rozpačitost. Jedná se přece o něco docela zásadního, o to, co se vpravuje intravenózně do osmikilového těla mojí dcery, a jestli to pro ní, pro mou konkrétní dceru, je dobré, nebo ne, nakolik, je to dobré, a nakolik o tom mohu rozhodovat, když za ní nesu absolutní odpovědnost.

       Viac na stránke Blog.Respekt.cz.