Očkování: věda nebo víra? (rozbor jednotlivých „článků víry“ očkovací věrouky) — 1. část

MUDr. Ludmila Eleková

1. časť       2. časť       3. časť       4. časť

Článek 1: Očkování vymýtilo neštovice, dětskou obrnu a spalničky v řadě kontinentů a jednotlivých zemích.

       Vymýcení neštovic (sk: pravých kiahní — pozn.red.) je oblíbený mýtus, ale bohužel ne pravda. Naopak, největší epidemie v 19. a na počátku 20.století přišly v zemích, kde se několik desetiletí plošně očkovalo. Země, které neočkovaly, epidemie neměly. Po zahájení očkování se také zvýšila smrtnost, umíralo vyšší procento nemocných. Neštovice byly vymýceny tzv. leicesterskou metodou. Město Leicester v Británii odmítlo očkování a spolehli se na klasická epidemiologická opatření: izolaci, karanténu, spálení infikovaného šatstva apod. Měli jen zlomek případů neštovic ve srovnání s okolní očkovanou zemí. Totéž použila WHO ve své slavné eradikační kampani, protože zjistili, že pouhé očkování nestačí. Kromě toho, proti neštovicím byla plošně očkována jen malá část obyvatel planety a to převážně v zemích, kde neštovice už nebyly problémem. Viz také článek „Očkovanie: mýtické dejiny“. Závažnost neštovic v průběhu let klesala, bez ohledu na očkování, některé případy byly dokonce tak lehké, že se zaměnily s planými neštovicemi.

       Kromě toho možná tak úplně vymýceny nejsou, v Africe i jinde se objevují případy tzv. opičích neštovic, které mají totožný klinický obraz jako pravé neštovice.

       Spalničky (sk: osýpky; en: measles — pozn.red.): viz https://www.genesgreenbook.com/content/proof-vaccines-didnt-save-us, podívejte se na minimální přínos očkování, pokud vůbec nějaký byl. WHO neustále posouvá datum, do kdy mají být spalničky vymýceny. Mezitím se podvyživené děti v rozvojových zemích stále očkují, místo toho, aby se investovalo do zlepšení jejich výživového statusu (např. vitamín A zásadně ovlivňuje imunitu proti spalničkám) a životních podmínek obecně.

       Dětská obrna: podrobně ji rozebírá Neil Miller ve svých knihách. Živá orální vakcína ve skutečnosti zvyšuje výskyt chabých paralýz včetně postvakcinačních. Jsou to údaje WHO. Dětská obrna byla vymýcena na papíře. Před zahájením očkování se nedělaly sérologické testy, diagnóza byla stanovována jen na základě klinického obrazu. Stačilo mít paralýzu 1 den a pacient figuroval ve statistikách jako případ obrny. Po zahájení očkování, když se ukázalo, že ve skutečnosti obrnu způsobuje, nebyli odpovědni lidé schopni veřejnosti říci, že pokus selhal, místo toho manipulovali s čísly. Změnila se diagnostická kritéria, bylo třeba mít ochrnutí celých 60 dní a navíc se začaly zvlášť vykazovat aseptické meningitidy a jiné viry — např. Coxsackie a ECHO viry. Tímto trikem se prudce snížil počet nemocných obrnou. Navíc se jako diagnostické kritérium používal očkovací status — kdo byl očkován, nemohl mít obrnu a dostal jinou diagnózu. Skutečně „vědecký“ postup.

       Když se podíváte na stránky SZÚ a víte, co hledat, zjistíte, že v ČR se ročně vyskytne několik set případů nemocí, které byly dříve vykazovány jako dětská obrna (jde o aseptické meningitidy, ECHO a Coxsackie virózy, možná se tam dříve vešla i nějaká ta borelióza nebo jiná encefalitis, toxické obrny, transverzální myelitis, syndrom Guillana-Barrého atd.).

1. Creighton C: „A History of Epidemic in Britain“, University Press, 1894
2. Miller NZ: „Co možná nevíte o očkování“, Elfa, Praha, 2010
3. Fraser SM: „Leicester and smallpox: the Leicester method“, Med Hist, 1980, 24(3):315–332
4. Miller NZ: „The polio vaccine: a critical assessment of its arcane history, efficacy, and long-term health-related consequences“, Medical Veritas, 2004, 1(2):239–251
5. Garrow RP: „Fatality Rates of Small-pox in the Vaccinated and Unvaccinated“, BMJ, 1928, 1(3497):74
6. Buchwald G: „Očkování — obchod se strachem“, Alternativa, Praha, 2003, 2012
7. Baily GVJ, Narain R, Mayurnath S, Vallishayee RS, Guld J: „Trial of BCG vaccines in south India for tuberculosis prevention: first report“, Bulletin of the WHO, 1979, 57(5):819–827
8. Mukinda VBK, Mwema G, Kilundu M, Heymann DL, Khan AS, Esposito JJ: „Re-emergence of human monkeypox in Zaire in 1996“, The Lancet, 1997, 349(9063):1449–1450
9. Vashisht N, Puliyel J: „Polio programme: let us declare victory and move on“, Indian J Med Ethics, 2012, 9(2):114–117
10. Humphries S, Bystrianyk R: „Dissolving Illusions, Diseases, Vaccines and Forgotten History“, 2013

Článek 2: Očkování potřebujeme, protože se objevují stále nové emoci. Očkování je prostě potřeba jako ochrana před nemocemi, bez něj nic jiného nemáme.

       Věda: Jistě, bakterie, viry a plísně tady byly před člověkem a budou i po nás. Nikdy je nevymýtíme, ani očkováním. Především proto, že v přírodě se vyskytují tisíce různých mikrobů a představa, že se bude lze očkovat proti všem, je zcestná. Bez ohledu na to, kolik bude vakcín, vždy bude nějaký mikrob, na kterého nic platit nebude.

       Článek víry vyjadřuje názor, že je třeba proti mikrobům nějak bojovat, automaticky se považovat za ohrožené. Jenže vnímavost vůči infekční nemoci je určena mnoha jinými faktory, než pouze tím, jestli má člověk protilátky z očkování. Zásadní vliv má výživa — podvýživa (zejména nedostatek bílkovin, ale i antioxidantů, cholesterolu(!) aj.), stres, psychosociální faktory a jiné. Samozřejmě i bytové a hygienické podmínky. Hlavním důvodem, proč nemáme epidemie jako ve středověku, je zlepšení životních podmínek, lepší výživa — zejména odstranění podvýživy, komunální hygiena, splachovací WC, pitná voda, hygienická nezávadnost potravin, služby popelářů a v neposlední řadě zákaz dětské práce (v 19. století v dolech běžně pracovaly 10-leté děti, v továrnách již 6-leté děti, a to až 12 hodin denně!), krátká pracovní doba a dostatek času na odpočinek. Novější výzkumy ukazují, že spíše než boj s mikroby je třeba se naučit s nimi koexistovat. Kvalitní tělesná mikroflóra, zejména ve střevě, zajistí, aby se patogeny v těle nemohly usídlit ani pomnožit. Je třeba důkladně přehodnotit ležérní předepisování antibiotik na banální infekce již od útlého dětství (někdy jen proto, aby doktor „něco“ udělal).

       Volba není očkování nebo nic. Existují časem prověřené přírodní postupy léčby, které byly schopny v dobách vysoké úmrtnosti na infekce tuto úmrtnost snižovat o desítky procent. Jde např. o megadávky vitamínu C (až sto gramů denně v infúzích), extrakt z echinacey, homeopatika a jiná. Skeptici nechť si o tom nejdřív něco přečtou, než začnou kritizovat. Bezpečnou a účinnou metodou imunizace je homeoprofylaxe — svůj účinek ukázala např. na Kubě v roce 2009 při prevenci epidemie leptospirózy. Akci vedl Finlay Institut, výrobce leptospirové vakcíny a konvenční alopatičtí lékaři. Účinnost byla kolem 90%. Podobný efekt měla kampaň proti meningokokům v Brazílii — rozdíl výskytu mezi dětmi, které dostaly homeoprofylaxi a dětmi, které zůstaly neošetřené, byl statisticky významný.

1. Luby SP, Agboatwalla M, Feikin DR, Painter J, Billhimer W, Altaf A, Hoekstra RM: „Effect of Handwashing on Child Health: A Randomised Controlled Trial“, Lancet, 2005, 366(9481):225–233
2. Duncan CJ, Duncan SR, Scott S: „The dynamics of scarlet fever epidemics in England and Wales in the 19th century“, Epidemiol Infect, 1996, 117(3):493–499
3. Scrimshaw NS, San Giovanni JP: „Synergism of nutrition, infection, and immunity: an overview“, Am J Clin Nutr, 1997, 66(2):464S–477S
4. Sandler BP: „Diet Prevents Polio“, Lee Foundation for Nutritional Research, 1951
5. Fanaro S, Chierici R, Guerrini P, Vigi V: „Intestinal microflora in early infancy: composition and development“, Acta Paediatr Suppl, 2003, 91(441):48–55
6. Russell SL, Gold MJ, Hartmann M, Willing BP, Thorson L, Wlodarska M, Gill N, Blanchet MR, Mohn WW, McNagny KM, Finlay BB: „Early life antibiotic-driven changes in microbiota enhance susceptibility to allergic asthma“, EMBO Rep, 2012, 13(5):440–447
7. Chilton CH, Freeman J, Crowther GS, Todhunter SL, Nicholson S, Wilcox MH: „Co-amoxiclav induces proliferation and cytotoxin production of Clostridium difficile ribotype 027 in a human gut model“, J Antimicrob Chemother, 2012, 67(4):951–954
8. Bedford Russell AR, Murch SH: „Could peripartum antibiotics have delayed health consequences for the infant?“, BJOG, 2006, 113(7):758–765
9. Biancone L, Monteleone I, Del Vecchio Blanco G, Vavassori P, Pallone F: „Resident bacterial flora and immune system“, Dig Liver Dis, 2002, 34 Suppl 2:S37–43
10. Golden I: „The Complete Practitioner's Manual of Homoeoprophylaxis: A Practical Handbook of Homeopathic Immunisation“, 2012
11. Humphries S, Bystrianyk R: „Dissolving Illusions, Diseases, Vaccines and Forgotten History“, 2013

Článek 3: Očkování zajistí stejnou dlouhodobou imunitu jako přirozená nemoc, je tedy srovnatelné s překonáním nemoci.

       Věda: Není pravda, že očkování zajistí stejnou imunitu jako překonání infekční nemoci. Dokud se proti dětským nemocem nezačalo očkovat, vědělo se, že je každý prodělá v životě jen jednou a pak bude spolehlivě imunní. Existovaly výjimky, kdy někteří jedinci měli tyto nemoci víckrát, ale vždy šlo o případy lidí s oslabenou imunitou a opakované překonání těchto nemocí bylo bráno jako závažný faktor.

       Dnes nám vyrůstá první generace dětí, očkovaná proti dříve běžným dětským nemocem — spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Ukazuje se zásadní rozdíl proti jejich rodičům: tyto děti nemají stejnou imunitu proti těmto nemocem, jako měli jejich rodiče, kteří je překonali přirozeně. Dnešní děti je dostávají v pubertě nebo mladé dospělosti, tedy v mnohem rizikovějším věku. Očkování dokázalo jediné — zabránilo dětem tyto nemoci překonat v optimálním věku, přesunulo je do horšího věku a děti vystavilo vyššímu riziku komplikací.

       I prakticky 100% proočkované komunity zažívají epidemie těchto nemocí u dospívajících. Když jsem své již dospělé syny nechávala očkovat — tehdy jsem věřila tomu, co hlásala oficiální medicína, internet ještě nebyl — netušila jsem, že jejich „imunita“ po očkování není totožná s mou po přirozeném překonání těchto nemocí. Tyto nemoci byly skutečně „strašákem“, takovým, že lidé své děti jimi nechávali nakazit úmyslně, aby je překonaly ve správném věku! I dnes se rozumné matky vzájemně informují o výskytu planých neštovic a své děti úmyslně nechávají nakazit. V době, kdy se BDN vyskytovaly, žádný pediatr před nimi nestrašil! Matky se nebály, prostě se to odfajfkovalo v kartě a hotovo. Běžná péče, žádná hysterie.

       A dnes? Doktoři straší a maminky se ptají, jestli jsou zarděnky smrtelné a bojí se jizev po planých neštovicích! Jediný důvod pro změnu chování je dostupnost očkování, nic jiného. Z každé nemoci, která byla běžná a nijak závažná se po zahájení očkování stane strašák. Kdo kdy dříve slyšel o rotavirech? V otázce očkování bychom neměli uvažovat jako pokořitel Mt. Everestu, který na otázku, proč na něj chce vylézt, odpověděl: protože tady je. Skutečnost, že něco jde udělat, neznamená automaticky, že to je vhodné udělat.

       Vysvětlení, proč není srovnatelná imunita po očkování a po nemoci viz dále.

1. Buchwald G: „Očkování — obchod se strachem“, Alternativa, Praha, 2003, 2012
2. Barskey AE, Schulte C, Rosen JB, Handschur EF, Rausch-Phung E, Doll MK, Cummings KP, Alleyne EO, High P, Lawler J, Apostolou A, Blog D, Zimmerman CM, Montana B, Harpaz R, Hickman CJ, Rota PA, Rota JS, Bellini WJ, Gallagher KM: „Mumps outbreak in Orthodox Jewish communities in the United States“, N Engl J Med, 2012, 367(18):1704–1713
3. Centers for Disease Control and Prevention (CDC): „Mumps epidemic — Iowa, 2006“, MMWR Morb Mortal Wkly Rep, 2006, 55(13):366–368
4. Boulianne N, De Serres G, Duval B, Joly JR, Meyer F, Déry P, Alary M, Le Hénaff D, Thériault N: „Major measles epidemic in the region of Quebec despite a 99% vaccine coverage“, Can J Public Health, 1991, 82(3):189–190
5. Davis RM, Whitman ED, Orenstein WA, Preblud SR, Markowitz LE, Hinman AR: „A persistent outbreak of measles despite appropriate prevention and control measures“, Am J Epidemiol, 1987, 126(3):438–449
6. Witt MA, Katz PH, Witt DJ: „Unexpectedly limited durability of immunity following acellular pertussis vaccination in preadolescents in a North American outbreak“, Clin Infect Dis, 2012, 54(12):1730–1735
7. Srugo I, Benilevi D, Madeb R, Shapiro S, Shohat T, Somekh E, Rimmar Y, Gershtein V, Gershtein R, Marva E, Lahat N: „Pertussis infection in fully vaccinated children in day-care centers, Israel“, Emerg Infect Dis, 2000, 6(5):526–529
8. Gould PL, Leung J, Scott C, Schmid DS, Deng H, Lopez A, Chaves SS, Reynolds M, Gladden L, Harpaz R, Snow S: „An outbreak of varicella in elementary school children with two-dose varicella vaccine recipients — Arkansas, 2006“, Pediatr Infect Dis J, 2009, 28(8):678–681

Článek 4: Kdybychom přestali očkovat, vrátí se ty strašné epidemie, budou ročně umírat desetitisíce lidí, dětská úmrtnost se zvýší. Očkování všechna tato rizika minimalizují.

       Podívejme se na ty údajné desetisíce zemřelých. Použiji hlavně data z USA, kde vedli záznamy pečlivěji než v našich zemích.

       Tuberkulóza je nemoc, jejíž výskyt a průběh zásadně závisí na sociálních podmínkách. Její výskyt plynule klesal ve všech zemích se stoupající životní úrovní, bez ohledu na to, jestli se očkovalo nebo ne. Příklad: Kanada, v roce 1936 úmrtnost 60 na 100.000, v roce 1948 na začátku zavádění očkování 42 na 100.000, v roce 1954 10 na 100.000.

       Nový Zéland, úmrtnost na TBC v roce 1936 40 na 100.000, v roce 1948 cca 30 na 100.000, v roce 1954 10 na 100.000 — tehdy zavedli očkování. V obou zemích tedy došlo ještě během pouhých 16 let před zahájením očkování ke snížení úmrtnosti na TBC o cca 75%.

       V USA proti TBC nikdy neočkovali a pokles byl stejně strmý. Neúčinnost vakcíny proti TBC prokázala již v 70. letech 20. století studie WHO v Indii — v očkované skupině bylo víc TBC než v neočkované.

       Záškrt: v roce 1919 hlášeno na Slovensku cca 300 úmrtí, 1930 cca 450 úmrtí, v roce 1940 285 úmrtí. Tedy v době 2. světové války bylo méně úmrtí než před ní. Před zavedením plošného očkování v SR zemřelo méně než 300 lidí na záškrt, a to v době války.

       Tetanus: během válečných let hlášeno v SR cca 50 úmrtí ročně. Po válce většinou nula nebo ojedinělé případy. Riziko tetanu ve válkách, ve kterých se nedodržovalo sterilní ošetřování ran, protože asepse nebyla dosud objevena (např. v občanské válce v USA), byl výskyt tetanu 2 na tisíc ran. Hlavním opatřením na vymýcení tetanu je sterilita při chirurgických zákrocích, pečlivá dezinfekce ran a v případě novorozeneckého tetanu (90% všech případů tetanu ve světě) sterilní ošetření pahýlu pupečníku.

       Černý kašel: SR v roce 1919 290 úmrtí, r. 1926 1326 úmrtí, r. 1939–1941 100–400 úmrtí ročně. 1949 téměř 900 úmrtí ročně. Počet případů není uveden, za války méně úmrtí než před a po ní. V letech před zavedením plošného očkování v SR ročně zemřelo na černý kašel 100-200 lidí. Pro porovnání údaje z ciziny: USA, úmrtnost 16 na 100.000 v roce 1918, 6 na 100.000 v roce 1930 (velká ekonomická krize!), 2 na 100.000 v roce 1936, 1,6 na 100.000 v roce 1948 — zahájeno očkování. Nejčernější scénář by tedy byl, že by se u nás vrátila úmrtnost na stav jako v 40. letech 20. století — při porodnosti necelých 100.000 dětí ročně by zemřely max. 2 děti.

       Anglie a Wales, úmrtnost dětí ročně: r.1850 1400, r.1900 1200, r. 1925 600 úmrtí, r. 1937 200, r. 1950 v době zahájení očkování cca 50 případů. Pokles o 83% během 13 let před zahájením očkování, a to i během války.

       Dětská obrna: v SR v roce 1941 hlášeno 18 úmrtí, cca 460 případů. O dětské obrně podrobněji dále. Data z USA ukazují, že úmrtnost byla s výjimkou období větších epidemií po válce řádově v jednotlivcích na 100.000 obyvatel, v době epidemie to stouplo na max. 10–20 na 100.000. Nemoci, které se dříve vykazovaly jako obrna, se vyskytují dále, jen se jinak jmenují, ročně jde o stovky případů.

       Spalničky: v SR v letech 1919–1929 bylo hlášeno cca 500-1000 případů úmrtí ročně, v letech 1939–1941 (opět válka!) jen 80-400 úmrtí ročně. Po válce nebylo hlášeno žádné. Úmrtnost před zahájením očkování poklesla o více než 99% — v rozvinutých zemích.

       Příušnice: před zahájením očkování v SR cca 20.000 případů ročně, nebylo hlášeno žádné úmrtí.

       Zarděnky: v SR cca 10.000 případů ročně před zavedením očkování, žádné úmrtí.

       Hepatitis B: v SR v roce 1978 cca 1600 případů, v r. 1989 cca 780 případů, v r. 1997 cca 260 případů. Plošné očkování bylo zavedeno v roce 2001. Většina případů byli samozřejmě narkomani, promiskuitní jedinci a zdravotníci. Ojedinělá úmrtí.

       Hemofilové infekce: před zahájením očkování v SR hlášeny řádově desítky případů. Vakcína podle některých studií zvyšuje riziko cukrovky prvního typu. Riziko cukrovky je vyšší než riziko vážných hemofilových nemocí.

       Když sečteme nejhorší čísla, vychází nám v SR maximálně 6.000 případů úmrtí ročně, polovina je tuberkulóza, další větší část záškrt. A to v situaci války, předválečné ekonomické krize a zcela jiných socioekonomických a výživových podmínek než dnes. Tehdejší podmínky nelze vztahovat na dnešní dobu a očekávat stejný výskyt. Dnes máme antibiotika, která působí na všechny bakteriální nemoci z uvedených.

       Příklady nemocí, které v civilizovaných zemích vymizely výhradně díky zlepšení hygieny: novorozenecký tetanus, horečka omladnic, cholera, tyfus, skvrnitý tyfus, mor.

       Další poučné grafy, které názorně ukazují, že bez očkování by se rozhodně nevrátily středověké epidemie, jsou zde: https://www.genesgreenbook.com/content/proof-vaccines-didnt-save-us. Zejména si všimněte grafů ukazujících současný pokles úmrtnosti na kurděje a černý kašel nebo spalničky, očkování proti oběma nemocem se krčí v pravém dolním rohu grafu a na pokles úmrtnosti nemělo žádný vliv.

       Dále je evidentní, že se výrazně snížil i výskyt nemocí, proti kterým se nikdy neočkovalo, např. spály, cholery, moru, tyfu apod. Tyto nemoci kdysi decimovaly populace, mor zahubil více než polovinu evropské populace, přesto vymizel, aniž by se proti němu plošně očkovalo. Spála v 19. století zabila 3x víc lidí než záškrt.

       Také si všimněte, že nemoci, proti kterým se očkuje, klesaly úplně stejně v zemích, kde se proti nim očkovalo jako v zemích, kde se neočkovalo.

       Kdyby se přestalo úplně očkovat, některé nemoci by se částečně vrátily, to je nepochybné. Ale rozhodně ne v míře, kterou naznačují zastánci očkování. Nelze porovnávat životní úroveň, dostupnost zdravotní péče a možnosti léčby tehdy a dnes. Přitom to jsou hlavní faktory, které rozhodnou o tom, jestli člověk nemoc přežije nebo ne.

1. https://www.rizikaockovania.sk/dok/Statistiky_infekcne_ochorenia_a_ockovanie.pdf
2. Classen JB: „Risk of Vaccine Induced Diabetes in Children with a Family History of Type 1 Diabetes“, The Open Pediatric Medicine Journal, 2008, 2:7–10
3. Humphries S, Bystrianyk R: „Dissolving Illusions, Diseases, Vaccines and Forgotten History“, 2013
4. Fraser SM: „Leicester and smallpox: the Leicester method“, Med Hist, 1980, 24(3):315–332
5. Baily GVJ, Narain R, Mayurnath S, Vallishayee RS, Guld J: „Trial of BCG vaccines in south India for tuberculosis prevention: first report“, Bulletin of the WHO, 1979, 57(5):819–827
6. Rhee P, Nunley MK, Demetriades D, Velmahos G, Doucet JJ: „Tetanus and Trauma: A Review and Recommendations“, J Trauma, 2005, 58(5):1082–1088

1. časť       2. časť       3. časť       4. časť

Zverejnenie tohto článku (grafická úprava + typografická úprava + poznámky + klikateľné odkazy na zdroje + kontrola odkazov) zabrali šéfredaktorovi www.slobodaVockovani.sk vyše 3 hodiny čistého času.
Ak sú pre Vás tieto informácie zaujímavé či prínosné, budeme radi, ak našu činnosť podporíte.