Očkování - důležité poznámky
Útlý dětský věk je charakterizován seznamováním se jedince s mikroby, zvláště v prvých dvou letech života. Před velmi nebezpečnými až neléčitelnými infekcemi (tetanus, záškrt, vzteklina) jsme chráněni očkováním. Benefit očkování je však stále provázen vakcinačním rizikem i velmi vážných komplikací (TBC aj.). V naší klinické praxi pomáhají homeopatika k prevenci i ev. léčbě těchto obávaných reakcí. Jejich další prevencí, doporučenou imunology, je posunutí začátku očkování až do věku vyzrálejší imunity. U nás začínáme očkovat až po půl roce věku dítěte (za předpokladu že očkované infekce dítě neohrožují dříve, což je u nás v dnešní době obecným pravidlem). Z tohoto pohledu jsou výhodné dnešní hexavakcíny. Nevhodné naopak jsou komerční tlaky výrobců vakcín (rotaviry). Zrušení vakcinace proti TBC v porodnicích skýtá těmto tlakům další prostor. Ideálem by bylo posunutí začátku očkování až kolem 1. roku života.
Velkým a stále živým problémem je efektivita vlastního očkování. Jejím praktickým vyjádřením je celostátně doporučený očkovací kalendář. Prošel prakticky beze změn celými desetiletími. Vidíme v něm několik nelogických termínů a vyvíjíme tlak na jejich úpravu, u TBC již změna nastala. Aspekty očkování podléhají změnám v čase. Hodně záleží i na aktuální epidemiologické situaci. Toto vše bylo dříve v našem očkovacím kalendáři vědomě přehlíženo v zájmu maximální proočkovanosti populace. Koho nenaočkovali ještě v kolébce, ten by mohl utéct! Nikoho celkem nezajímaly stíny této filosofie, jako nebezpečí a nízká účinnost vakcinací v nezralé imunitě nejčasnějšího dětského věku, dočasnost (zejména) vakcinační imunologické paměti a s ní spojená hrozba závislosti celé populace na opakovaném očkování (časně podané vakcíny dětem znemožňují prodělání přirozené nemoci a tím i navození lepší imunitní odpovědi a ochrany jedince, potažmo i celé populace. Rozvineme-li skutečně vakcinační závislost celé populace nad rozumnou míru, dočkají se třeba dětští lékaři opět nemocí jako je záškrt ap. i ve velmi útlém věku, protože maminky nebudou mít proti nim protilátky a nebudou je moci předat svým novorozencům. Takovým způsobem se kruh uzavře a všichni se budeme muset vakcinovat co nejvíce z nejrůznějších důvodů ochrany, třeba i ve vysokém věku. Tomuto jevu se začíná říkat vakcinační závislost populace. Je třeba ale zmínit že možnosti vakcinace byly úspěšně využity i k eradikaci velmi nebezpečných masových infekcí v celých regionech (dětská obrna, pravé neštovice).
Viac na stránke MUDr. Petr Halaška - dětský lékař a homeopat.
