Ad: Očkování je právem dítěte

19.01.2011 14:34

Milena z Mariánskych Lázní

 

       Napsala jsem reakci Britských listů na tento článek "Očkování je právem dítěte".

 

       Očkování je právem dítěte? Je opravdu možné vidět to takto jednoznačně a zjednodušeně? Mému dítěti toto právo přesněji povinnost očkovat velmi pravděpodobně vzalo zdraví a nakonec i život. Své další dítě už jsem očkovala pouze částečně, jen 4 z 9 povinných očkování, a nikdo nemá morální právo nás jako rodiče nutit, abychom riskovali zdraví a život našeho dalšího dítěte, protože ať už je většinový názor odborníků jakýkoliv, nikdo z nich nemůže zajistit, že se podobná situace po očkování nebude opakovat.

       Zde je ve zkratce případ naší dcery. Narodila se jako zdravé donošené dítě, očkovaná byla podle běžného očkovacího kalendáře. Ve 20 měsících byla pak očkována povinnou vakcínou proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím. Asi 14 dní po podání vakcíny se u ní objevily zprvu nejasné příznaky choroby, jako je nechutenství, nadměrná únava, spavost, rozladěnost, následovaly už značně závažné neurologické příznaky nejistá chůze, špatná koordinace pohybů, šilhání, krutá bolest hlavičky s nauzeou a zvracením, neschopnost chodit, postavit se, sedět, postupně pak epileptické záchvaty, trvalý třes končetin, paralýza, epileptický status, bezvědomí, otok mozku a smrt. Konečná diagnóza byla virová meningoencefalitida (zánět mozku a mozkových blan). Encefalitida vzniklá od 14 dnů do 42 dnů po očkování by se měla hlásit a prověřit jako podezření na nežádoucí účinek očkování, nahlašovací povinnost má očkující lékař. Jak jsem se nedávno dozvěděla, když jsem se z vlastní iniciativy dotázala na SÚKLu, nikdo ani očkující lékař ani žádný z lékařů, kteří měli dceru v péči během její choroby, nic nenahlásil. Na závěr doplním, že lékaři v nemocnicích původně souvislost s očkováním připouštěli, dokonce v době, kdy dcera ještě žila, mě na ni upozornili, ovšem po její smrti se souvislostí s očkováním nikdo nechtěl zabývat, na mojí přímou otázku mi odpověděli, že souvislost se nedá vyloučit, ale očkování je velmi důležité a je zbytečné kazit jeho výbornou pověst ojedinělým případem. Jak mám věřit, že náš případ byl tak ojedinělý, když nebyl nikde zaznamenán. Kolik podobných případů se ututlá, aby se nekazila dobrá pověst očkování?

       Rodiče, kteří ve své většině momentálně berou povinné očkování jako samozřejmost a dokonce jsou pro uzákonění sankcí vůči rodičům, kteří očkovat nechtějí nebo častěji chtějí očkovat jinak než podle plošně nařízeného očkovacího kalendáře, by si měli uvědomit, že stačí málo a mohou se dostat do situace, ve které jsem nyní já. Jejich dítě může mít po očkování nějaké nežádoucí účinky nebo i následky, ale lékař klidně řekne, to z očkování být nemůže, svědectví o popírání možných následků očkování lékaři není nijak ojedinělé, v podstatě téměř každý rodič, který vysloví podezření, že nepříznivý zdravotní stav jeho dítěte způsobilo očkování, se dozví, že to je jen časová souvislost, očkování v tom je jistě nevinně. Jak se pak takový rodič bude cítit pod tlakem strachu z následků dalšího očkování pro své dítě na jedné straně a na druhé straně pod tlakem obav ze sankcí? Pokud se rozhodne dál neočkovat, bude ho čekat množství nepříjemností a sankcí, pokud se rozhodne dál očkovat, může vážným způsobem ohrozit své dítě. Jako rodič, který má vlastní zkušenost, mohu každého rodiče ubezpečit, že jen jejich dítě a oni sami budou v takovém případě ti, kteří ponesou celou tíhu následků, ani lékaři ani státní úředníci, nikdo z nich tíhu následků neponese, jen oni sami a právě proto by po poradě s lékaři a po získání informací o pozitivech a negativech očkování měli mít konečnou rozhodovací pravomoc ohledně očkování svých dětí.